Za posledních několik let jsem vypozoroval, že demokracií to nazýváme jenom když ve volbách vyhraje určitá sorta kandidátů. Jakýkoliv jiný výsledek je výsměch či urážka demokracie, nebo důvod k velkohubým prohlášením o emigraci (za pár měsíců jich tu na fb budeme mít dost, stačí počkat). Neměli by se naopak hlasití proponenti demokracie poklonit před jejím hlavním nástrojem – volbami – a uznat většinou občanů zvolené kandidáty, ať se jedná o kohokoliv?

Víc než oslavu demokratického principu tu vidím spíš určitou formu elitářství. Vybrané partaje se označují jako demoblok a podobně, čímž se natírají na bílo a voliči implicitně naznačují, že ty ostatní strany jsou fuj fuj nedemokratické. Ač se mi z Babiše ježí chlupy na těle, čím konkrétně se provinil proti demokracii? Nedělal jen to, co dělají téměř všichni politici, když se dostanou k moci, tedy přesměrování penězovodů do těch správných kapes? Jediný rozdíl vidím v tom, že od Babiše se to tak nějak víc čekalo a dokázal stát dojit v tempu nevídaném.

Při sledování současného dění kolem vládní STAN tento opakující se vzorec nelze nevidět. Tedy alespoň pokud “demokratickému” übervoliči zůstaly zbytky kritického myšlení. Jeden by pak u voličů očekával ztrátu iluzí ve své idoly a silnou smršť odsouzení ve veřejném prostoru. K tomu ale záhadně nedochází. Je to vlastně pořád to samé dokola a připomíná mi to vtip o zákazníkovi před plným pultem nabídek: “It all looks so great. I can’t wait to be disappointed.”