Kde se pořád berou ti neúnavní bojovníci za ekonomickou rovnost? Kolikrát ještě uslyším, jak hrozné je, že 10% nejbohatších lidí vlastní 80% světového bohatství (nebo jiné podobné statistiky), že se sociální nůžky rozevírají a ekonomická nerovnost se vymkla kontrole a jak je třeba s tímto stavem okamžitě něco dělat? Nejspíš ještě mockrát, protože u tohoto konkrétního tématu jde často logika stranou a uvažování ovládnou emoce.
Continue reading “Rovnostáři všech zemí, srovnejte si to v hlavě!”Hledání jednorožce
Udivuje mě, jak často se současné politické faily interpretují jako selhání jednotlivce, případně skupiny jednotlivců. Jak málo lidí je ochotných jít v úvahách na samotné jádro problému, které z celého systému doslova bije do očí.
Svoboda netáhne už ani ve slevě
Až moc často se v poslední době ocitám v situaci, kdy musím – i mezi poměrně mladými lidmi – obhajovat základní principy svobody. Dokonce i mezi těmi, jenž jsou poměrně hlasití v odsuzování totalitních (a tedy nesvobodných) režimů. Jeden by si pomyslel, že zrovna tato skupina lidí bude mít silně vyvinutý cit pro vnímání nesvobody. Jak je tedy možné, že u nich tak často dochází k zaujímání naprosto opačných postojů?
Kapesní průvodce změnou klimatu
Ještě donedávna jsem v otázce klimatické změny zastával pozici předběžné opatrnosti. Moje úvaha byla následující: pokud (i přes absenci přímého důkazu) existuje většinový vědecký konsensus, že lidmi emitované CO2 způsobuje rozsáhlé změny klimatu, je moudřejší tento závěr přijmout a pustit se do kroků, které emise výrazně sníží. V případě, že se vědecká hypotéza ukáže časem jako neplatná, zůstane nám tu čistší planeta, což rozhodně není k zahození. I chybný závěr se tak tváří jako výhra. V tomto jsem se myslím shodoval s většinově přijímaným názorem.
Máte klima? A můžu ho okomentovat?
Současné debaty o změně klimatu už musely zasáhnout i ty nejzatvrzelejší asociály, k tématu se dnes vyjadřuje kdekdo a je zajímavé sledovat, jak se celá veřejná diskuze vyvíjí. Byla by tedy škoda stát stranou a nenavýšit emise klimatických článků. 😉 Dopředu anoncuji, že se nehlásím ani k táboru popíračů, ani k alarmistům, ani k lukewarmers, jak se nazývají ti, kteří globální oteplování uznávají, ale jeho důsledky nevidí tak černě. Spíš se pokusím o suchý pohled “seshora” a to hlavně proto, že vyhrocených debat plných účelově zjednodušených faktů, strašení a zbytečně zjitřených emocí už je plný veřejný prostor. Continue reading “Máte klima? A můžu ho okomentovat?”
Se mnou přijde zákon!
Pokaždé, když strávím nějaký čas v zahraničí a mám šanci nahlédnout, jak funguje místní společnost, nevyhnu se automatickému srovnávání s našimi domácími poměry. V poslední době si velmi často uvědomuji, jak silný je v naší zemi (potažmo v EU) trend neustálého omezování svobody každodenního života. Continue reading “Se mnou přijde zákon!”
Kdo nevěří s námi, věří proti nám
K sepsání tohoto postu mě motivovala souhra několika událostí v poslední době. Jednak částečné znovuotevření debaty o církevních restitucích (a jejich případném zdanění) během vládních manévrů kolem vyjádření důvěry. Dále pak několik knih, které jsem v poslední době četl a jež se náboženství a spirituality dotýkaly. A nakonec především překládání brilantní kritiky křesťanství “Letter To A Christian Nation” od Sama Harrise, do které jsem se ve volných chvilkách pustil. Pro zájemce dávám k dispozici odkaz ke stažení.
Technologie je bůh
Při každém rozhovoru nebo přednášce o nástupu umělé inteligence a průmyslu 4.0 se debata logicky stočí k sociálním dopadům na společnost a jejich vlivu na smysl lidského života. Dnes už začíná být i laikům pomalu jasné, že se hluboké změny brzy dotknou nějakým způsobem nás všech. Mluví se o tom především díky vývoji samořiditelných aut, který je velmi medializovaný a na kterém se dá efekt robotizace poměrně snadno ilustrovat.
Continue reading “Technologie je bůh”
Jak si mě našlo graffiti
Dodnes si na ten moment přesně pamatuju, i když je to už téměř dvacet pět let. V časopise Poplife tenkrát otiskli stránku nazvanou Graffiti Art, na které popisovali fenomén, jenž k nám začal v devadesátých letech postupně pronikat. Při prvním pohledu na otisklé fotky mi doslova spadla čelist. Svojí formou, velikostí obrazů a určitou drzostí to nebylo podobné ničemu, co jsem do té doby znal a naprosto mě to uchvátilo.
Sníst či nesníst
Nedávno jsem narazil na díl Zvědátorů, který se věnoval otázce veganství. Trochu netradiční téma pro vědecký stream, ale těšil jsme se, jak se s ním oba racionálně uvažující autoři vypořádají. Už v úvodní části mě ale překvapilo, jak moc prostoru věnovali morálně etickým pohnutkám zastánců a následně je ze svého pohledu hodnotili a často i odsuzovali. Navzdory skutečnosti, že se jedná o hluboce osobní postoje a to, co jednomu připadá přijatelné, je pro druhého nemyslitelné. Ve finále vyzněly tyto pasáže více ideologicky (to, jak to vidíme my, je ten správný pohled na věc), než fakticky. I přesto se jedná o stream, který rozhodně stojí za shlédnutí.
