“Proč stát nemá 100 miliónů na záchranu dětského života, ale má 178 miliónů na reklamní kampaň Ryba domácí?” Jednoduchá otázka, která velmi dobře poukazuje na nemorálnost státu a daní. Přesto je existence obojího zuřivě obhajovaná drtivou většinou lidí, pro které je morálka zásadní téma.

Continue reading “OBHÁJCI STÁTU” →

Pro zážitkové agentury mám tip na neotřelý dárkový balíček: Státní úřad. Obsahoval by následující:

– půlhodinové čekání před budovou na konec polední pauzy
– buzeraci a ponižování od přísné ale spravedlivé recepční
– hledání skrytě označené kanceláře (něco na způsob únikovky)
– další čekání, zpestřené vyplňováním cca pěti dlouhých a nepřehledných formulářů v omezeném čase
– pokus o navázání lidské interakce s nepřístupnou úřednicí
– vyslechnutí lamentu za nedodání dostatečné gramáže papírových podkladů k žádosti
– seběhnutí a následné vyběhnutí několika pater kvůli zaplacení poplatku v účtárně (chytře zakomponovaná sportovní pasáž)
– vyzvednutí úředního dokumentu (diplomu) a slavnostní odchod z úřadu

Koupě balíčku by byla možná pouze fyzicky na vybraných pobočkách České Pošty, a to jen v sudých dnech. Platba samozřejmě až po řádném vyplnění složenky (né žluté, té červené, ty osle!) a zapsání do ručně vedené knižní databáze.

Zní to jako vtip, co? To protože celá správa státu je takovej blbej vtip

Snažím se volebnímu šílenství v maximální míře vyhnout, ale v posledních dnech to jde velmi těžko. Všiml jsem si při tom jedné zajímavé věci: většina lidí k volbě přistupuje jako sportovní fanoušek k souboji dvou soupeřů; se všemi emocemi, co k tomu patří. Přitom nic není dál od reality.

Continue reading “VOLBY NARUBY” →

Chcete říct, jak dopadnou prezidentské volby? SPOILER ALERT! Polovina národa bude slavit a ta druhá bude nasraná. Akorát se ještě neví, která to bude. Jestli jste s takovým výsledkem v pohodě, tak nepřímo souhlasíte s principem “silnější pes mrdá”, akorát se mu v tomhle případě říká demokracie. Prostě jedna skupina lidí vnutí ostatním svého kandidáta, ať se jim to líbí nebo ne. Pokud se vám tento princip protiví, tak s tím v současném státě stejně nic neuděláte. V takovém případě doporučuju alespoň emoční distanc od instituce prezidenta, ušetří vám to spoustu nervů.

Continue reading “VLADAŘ NA HRAD!” →

S další demonstrací v Praze se mi facebook feed zaplnil posty rozhořčených příznivců současné vlády, kteří se pustili do urážení a zesměšňování demonstrantů. Nejednou jsem slyšel, že se jedná o zmanipulované ovce, které nemají všech pět pohromadě. Aniž bych jakkoliv hodnotil požadavky a argumenty demonstrantů (to přenechám jiným keypad warriors), tak by mě zajímalo, jak takový přesvědčený demokrat, kterým volič pětikoalice velmi pravděpodobně je, řeší následující paradox.

Continue reading “VOLEBNÍ PARADOX” →

Tak dovolíme gayům ty svatby, nebo ne?! Půlka vládců je proti, ohání se křesťanstvím a tradičními hodnotami, druhá půlka je pro, na pomoc si bere pro změnu humanismus, a do toho dědek na hradě hlásí, že je připraven případné povolení sňatků vetovat.

Zbytek společnosti na to kouká, čeká jak to dopadne, ale téměř nikomu nepřijde divné, že si úzká skupinka úředníků nárokuje právo rozhodovat o intimním životě cizích lidí.

Vynásob nekonečnem a dostaneš hrubou představu o tom, co je ve skutečnosti stát. Monopol na moc.

Pokaždé mě překvapí, že i lidé, kteří neúnavně a ostře kritizují jednotlivé vlády za korupci, neefektivitu, zneužívání moci a jiná selhání, se většinou shodují na tom, že “nějakou” vládu prostě potřebujeme. Že bez ní by ve společnosti zavládl naprostý chaos. Proč by k tomu mělo dojít, už nevysvětlují, bere se to většinou jako daný fakt.

Continue reading “BEZ VLÁDCE ANI KROK” →

Za posledních několik let jsem vypozoroval, že demokracií to nazýváme jenom když ve volbách vyhraje určitá sorta kandidátů. Jakýkoliv jiný výsledek je výsměch či urážka demokracie, nebo důvod k velkohubým prohlášením o emigraci (za pár měsíců jich tu na fb budeme mít dost, stačí počkat). Neměli by se naopak hlasití proponenti demokracie poklonit před jejím hlavním nástrojem – volbami – a uznat většinou občanů zvolené kandidáty, ať se jedná o kohokoliv?

Continue reading “DEMOKRACIE BEZ PŘÍVLASTKŮ” →

Analogie

S vypuknutím války na Ukrajině se na sociálních sítích roztrhl pytel s různými analogiemi. V českém prostředí to je vcelku pochopitelné, současná situace úplně láká k přirovnávání k historickým křivdám, které náš národ musel spolknout. Tyto paralely však bohužel často kulhají – v lepším případě – na jednu nohu. Zjednodušením pomocí analogií si k pochopení reality moc nepomůžeme. Naopak, v geopolitice je nesmírně důležitý kontext, a ten nám v případě analogií vypadává. Tím se pak ocitáme na velmi tenkém ledu, kdy lze stejně ostře odsoudit jakoukoliv minulou či současnou vojenskou intervenci západu; a že jich nebylo málo. Doporučoval bych tedy nenahrávat na smeč proruským agitátorům a popisovat realitu v co možná nejširším kontextu.

Continue reading “Pár postřehů k současnému dění” →

Když už jsme se všichni takhle sjednotili, dezinformátory nechali za potlesku vypnout a držíme jednu výkladovou linii, bylo by dobré se pokud možno objektivně podívat, jestli ten náš příběh nemá nějaké trhliny. Abychom brzy nezjistili, že jsme se ocitli ve stejné situaci, jako propagandou masírované Rusko.

Continue reading “KDE SE STALA CHYBA?” →