Při sledování veřejného dění kolem současné koronavirové krize vnímám nejvýrazněji dvě roviny veřejné debaty. Ta první je zcela pochopitelné naštvání a frustrace lidí nad “prací” vlády. Ta druhá rovina se nese v implicitním předpokladu, že by jinak sestavená vláda jednala mnohem lépe. Je to sice čistá spekulace, ale poměrně široce přijímaná. Popravdě, laťka je v současné chvíli nastavená tak nízko, že by se jiná vláda opravdu nemusela moc snažit, aby jí překonala. Otázka je, jestli bychom se s tímto málem měli spokojit.
Continue reading “PARALÝZA STÁTEM”THINKING OUTSIDE OF THE STATE
Také už jste na sobě někdy zpozorovali, jak jsme většinu času zaběhlí v určité formě myšlení, která nám nedovoluje vidět věci v širším kontextu a objevovat zcela nové přístupy a řešení? Když nám pak někdo takový neotřelý přístup ukáže, většinou si říkáme něco ve stylu: Jak jsem to mohl nevidět.
Continue reading “THINKING OUTSIDE OF THE STATE”ČESKO HLEDÁ SUPERPOLITIKA
Tak nám další politik názorně ukázal morální vyzrálost našich vládců. Nic překvapivého; vlastně to nijak nevybočuje z té nekonečné série přešlapů, kterých se politici konstantně dopouštějí. Kolik takových failů se ještě musí stát, než se změní společenský diskurz a začneme zpochybňoval legitimitu samotného systému s neustále se rozpínající centrální vládou?
Continue reading “ČESKO HLEDÁ SUPERPOLITIKA”Rovnostáři všech zemí, srovnejte si to v hlavě!
Kde se pořád berou ti neúnavní bojovníci za ekonomickou rovnost? Kolikrát ještě uslyším, jak hrozné je, že 10% nejbohatších lidí vlastní 80% světového bohatství (nebo jiné podobné statistiky), že se sociální nůžky rozevírají a ekonomická nerovnost se vymkla kontrole a jak je třeba s tímto stavem okamžitě něco dělat? Nejspíš ještě mockrát, protože u tohoto konkrétního tématu jde často logika stranou a uvažování ovládnou emoce.
Continue reading “Rovnostáři všech zemí, srovnejte si to v hlavě!”Hledání jednorožce
Udivuje mě, jak často se současné politické faily interpretují jako selhání jednotlivce, případně skupiny jednotlivců. Jak málo lidí je ochotných jít v úvahách na samotné jádro problému, které z celého systému doslova bije do očí.
Svoboda netáhne už ani ve slevě
Až moc často se v poslední době ocitám v situaci, kdy musím – i mezi poměrně mladými lidmi – obhajovat základní principy svobody. Dokonce i mezi těmi, jenž jsou poměrně hlasití v odsuzování totalitních (a tedy nesvobodných) režimů. Jeden by si pomyslel, že zrovna tato skupina lidí bude mít silně vyvinutý cit pro vnímání nesvobody. Jak je tedy možné, že u nich tak často dochází k zaujímání naprosto opačných postojů?
Kapesní průvodce změnou klimatu
Ještě donedávna jsem v otázce klimatické změny zastával pozici předběžné opatrnosti. Moje úvaha byla následující: pokud (i přes absenci přímého důkazu) existuje většinový vědecký konsensus, že lidmi emitované CO2 způsobuje rozsáhlé změny klimatu, je moudřejší tento závěr přijmout a pustit se do kroků, které emise výrazně sníží. V případě, že se vědecká hypotéza ukáže časem jako neplatná, zůstane nám tu čistší planeta, což rozhodně není k zahození. I chybný závěr se tak tváří jako výhra. V tomto jsem se myslím shodoval s většinově přijímaným názorem.
Máte klima? A můžu ho okomentovat?
Současné debaty o změně klimatu už musely zasáhnout i ty nejzatvrzelejší asociály, k tématu se dnes vyjadřuje kdekdo a je zajímavé sledovat, jak se celá veřejná diskuze vyvíjí. Byla by tedy škoda stát stranou a nenavýšit emise klimatických článků. 😉 Dopředu anoncuji, že se nehlásím ani k táboru popíračů, ani k alarmistům, ani k lukewarmers, jak se nazývají ti, kteří globální oteplování uznávají, ale jeho důsledky nevidí tak černě. Spíš se pokusím o suchý pohled “seshora” a to hlavně proto, že vyhrocených debat plných účelově zjednodušených faktů, strašení a zbytečně zjitřených emocí už je plný veřejný prostor. Continue reading “Máte klima? A můžu ho okomentovat?”
Se mnou přijde zákon!
Pokaždé, když strávím nějaký čas v zahraničí a mám šanci nahlédnout, jak funguje místní společnost, nevyhnu se automatickému srovnávání s našimi domácími poměry. V poslední době si velmi často uvědomuji, jak silný je v naší zemi (potažmo v EU) trend neustálého omezování svobody každodenního života. Continue reading “Se mnou přijde zákon!”
Kdo nevěří s námi, věří proti nám
K sepsání tohoto postu mě motivovala souhra několika událostí v poslední době. Jednak částečné znovuotevření debaty o církevních restitucích (a jejich případném zdanění) během vládních manévrů kolem vyjádření důvěry. Dále pak několik knih, které jsem v poslední době četl a jež se náboženství a spirituality dotýkaly. A nakonec především překládání brilantní kritiky křesťanství “Letter To A Christian Nation” od Sama Harrise, do které jsem se ve volných chvilkách pustil. Pro zájemce dávám k dispozici odkaz ke stažení.
