Pokaždé mě překvapí, že i lidé, kteří neúnavně a ostře kritizují jednotlivé vlády za korupci, neefektivitu, zneužívání moci a jiná selhání, se většinou shodují na tom, že “nějakou” vládu prostě potřebujeme. Že bez ní by ve společnosti zavládl naprostý chaos. Proč by k tomu mělo dojít, už nevysvětlují, bere se to většinou jako daný fakt.

Jak už máme nespočetněkrát odzkoušené: tam, kde je dostatečná poptávka, vznikne i nabídka. Bude-li poptávka po chaosu, pak vznikne. Nebude-li, nevznikne. Prostým pozorováním společnosti mi nepřipadá, že by po chaosu byla poptávka. Lidská společenství se už od dob mamutů přirozeně a dobrovolně organizují do hierarchických struktur fungujících podle obecně přijímaných pravidel. Jak je možné, že tisíce organizací, firem a jiných spolků, vytvoří nějaký řád bez toho, aby je k tomu vláda nutila? Nestojí celé to strašení chaosem na hliněných nohách?

Je evidentní, že máme koncept “vládci – ovládaní” natolik zažraný pod kůží, že si model společnosti bez centrální vlády (řídící téměř všechny aspetky našich životů) už nedokážeme ani představit, a jakoukoliv alternativu si automaticky vykreslujeme jako přímou cestu k chaosu a násilí. Že i samotné přemýšlení o takovém nastavení považujeme apriori za zavrženíhodné a hodné posměchu. Ironií je, že se tak děje v době, kdy na každém rohu slýchám apely o nutnosti kritického myšlení.