Dodnes si na ten moment přesně pamatuju, i když je to už téměř dvacet pět let. V časopise Poplife tenkrát otiskli stránku nazvanou Graffiti Art, na které popisovali fenomén, jenž k nám začal v devadesátých letech postupně pronikat. Při prvním pohledu na otisklé fotky mi doslova spadla čelist. Svojí formou, velikostí obrazů a určitou drzostí to nebylo podobné ničemu, co jsem do té doby znal a naprosto mě to uchvátilo.

Těžko se ty pocity popisují dnes, v době internetu a instatního přístupu k informacím z celého světa, kdy už nás máloco dokáže překvapit. Tehdy to pro mě ale bylo srovnatelné s přistáním marťanů. Každý měsíc jsem čekal na další číslo, abych u jediné stránky strávil několik hodin zíráním na pár fotek a zkoušením prvních neohrabaných skic. To bylo někdy v roce 1994 a stránka pak vycházela ještě asi rok.

Bylo mi jasné, že tohle mě jenom tak nepustí a začal jsem trávit čím dál víc hodin pilováním stylu, zatím jenom tužkou ve skicáku. V Praze už samozřejmě vznikala spousta skvělých obrazů, především od legendární TCP crew, která byla už v té době na světové úrovni, alespoň z mého pohledu. Vybavuji si návštěvu příbuzných v Praze, kterou jsem strávil obcházením posprejovaných betonových ploch a překresloval si ty nejlepší kousky do skicáku, abych se z nich následně učil pracovat s tvary písmen.

Naproti tomu ve městě, kde jsem vyrůstal, neexistovala žádná graffiti scéna. Neměl jsem se od koho učit techniku sprejování, tak jsem začal sám metodou pokus-omyl. Dnes už si nepamatuju, jaký byl můj první obraz, ale musela to být divočina. Neměl jsem k dispozici žádné speciální trysky, takže vytvořit tenkou linku představovalo docela oříšek. I přes tyto problémy s vybavením mě to ale nepřestávalo bavit.

Někdy v té době jsme spolu se dvěma kamarády začali sdílet skicy a plánovat společné obrazy. Oba se do toho vrhli po hlavě a vznikla tak STG, první strakonická graffiti crew. Vytvořili jsme společně několi zakázek a průběžně pracovali na zlepšování techniky. V Praze v té době otevřeli specializovaný obchod, ve kterém už jsme mohli pořídit různé typy trysek a kvalitnější spreje. Nějakou dobu jsme ještě tvořili pohromadě, ale po škole se naše cesty rozdělili a každý z nás začal dělat naplno svou práci.

Já jsem se začal živit grafický designem a musím říct, že mi těch několik let u grafitti dalo obrovský základ pro práci s textem. Typografii jsem sice nestudoval, ale díky stovkám hodin strávených skicováním písmen poznám jemné rozdíly, které zůstávají laikovy skryté.

Smutné je, že mi z té doby zbylo jenom pět fotek, čož je zlomek prací, které jsem udělal. Tenkrát jsem si analogový foťák půjčoval od rodičů, vyvolání fotek trvalo věčnost a nejednou jsem zjistil, že fotka nevyšla. Tak alespoň něco jsem zachránil, tady je pár kousků, kterým je dnes už přes dvacet let!

Skica a hotový piece v Blatenském klubu U Datla / 1997

Klub v Březnici, alespoň si to myslím. Všimněte si citlivé práce s bleskem. / 1997

Návrh a realizace ve skateshopu Temple, Strakonice / 1996

Opět nejspíš Březnice a opět vhodně nastavený blesk / 1997

 

A ještě pár skic z mého archivu, který jsem nedávno objevil.