ČESKO HLEDÁ SUPERPOLITIKA

Tak nám další politik názorně ukázal morální vyzrálost našich vládců. Nic překvapivého; vlastně to nijak nevybočuje z té nekonečné série přešlapů, kterých se politici konstantně dopouštějí. Kolik takových failů se ještě musí stát, než se změní společenský diskurz a začneme zpochybňoval legitimitu samotného systému s neustále se rozpínající centrální vládou?

Současná diskuze vypadá zhruba takto: politik A udělá průser, je tedy třeba nahradit jej politikem B. Následně politik B udělá nějakou podobnou botu a společnost požaduje jeho nahrazení politikem C. A takhle pořád dál. Očekáváme, že změnou politika dojde k nápravě systému a že se správnými lidmi u kormidla konečně doplujeme do demokratického ráje. Ono se to ale pořád nějak neděje. Skoro bych řekl, že kurs máme nastavený přesně opačným směrem.

Kde je tedy chyba? Evidentně si stále neuvědomujeme, že samotný systém tyto “chyby” generuje. Jedná se tedy o chronický problém, který nelze vyřešit uvnitř systému, ale pouze jeho změnou. Existuje dobrý důvod, proč politika přitahuje lidi s mizerným morálním profilem: koncentrovaná moc a peníze. Pokud budu na ulici sypat zrní, tak se časem seběhnou krysy, ale nejspíš žádný ušlechtilý labrador, i kdybych si to stokrát přál.

Podobně blbě máme nastavené incentivy v našem systému, my však stále očekáváme příchod osvíceného politika, u kterého se bude snoubit špičková odbornost, všeobecný rozhled a vysoký morální kredit. Ne že by takoví lidé neexistovali, ale pravděpodobně mají na práci něco jiného, než se vzdát kariéry a obětovat svůj čas a energii veřejné službě. A není se čemu divit, člověk s takovým životopisem by se v současné poslanecké sněmovně nejspíš necítil zrovna komfortně.

Pokud nám tedy skutečně jde o nápravu současného stavu a nechceme být po stopadesáté zklamáni, pak bychom si měli přiznat limity takto nastaveného systému a následně usilovat o jedinou funkční cestu, kterou je snížení státního aparátu na úkor volného trhu. S výrazně menším erárem klesá množství úniků společných peněz do soukromých kapes, s výrazně menšími pravomocemi státu zase klesá motivace psychopatů vládnout ostatním. Nebo-li: pokud zjistím, že po zmrzlině tloustnu, tak nejlepší cestou ke zhubnutí nebude zkoušení jiných příchutí, ale omezení její konzumace. Takhle jednoduché to je; a zároveň tak složité na prosazení.

Budeme-li od politiků očekávat prosazování takového programu, pak je to jako chtít po kaprech, aby si vypustili vlastní rybník. Dnes mají systematické snižování státní agendy v programu pouze Svobodní, kteří se dlouhodobě potácejí pod pětiprocentní hranicí a otázkou je, nakolik by zůstali věrní své ideologii po zvolení do vlády. Na politiky a státní úředníky je zároveň přisátá nemalá síť soukromých subjektů, která jim různými způsoby pomáhá spotřebovávat erární peníze a nemá tudíž velkou motivaci snižovat rozpočet a agendu státu. Jenom pro představu: loňský plánovaný příjem státního rozpočtu byl zhruba 1,5 bilionu korun (to číslo vypadá takto: 1 500 000 000 000 Kč) a ani to politikům nestačilo na pokrytí všech státních výdajů; plánovaný schodek byl 40 miliard korun.

Když si projdete seznam ministerstev a jejich gesci, dostanete hrubou představu o obludném státním monstru, které každý rok kyne a spotřebovává čím dál větší část toho, co vyprodukujeme (aktuálně zhruba dvě třetiny). Stát si vyhrazuje právo vybírat a následně, podle vlastního uvážení, přerozdělovat peníze mimo jiné i na vzdělávání, zdravotnictví, umění a kulturu, sport, zemědělství, cestovní ruch, požární ochranu a mnoho dalších odvětví, která by bez nejmenších problémů mohla fungovat volnotržně. Myslím, že každý, kdo někdy viděl státní moloch v akci, může s jistotou prohlásit, že by to volný trh dokázat poskytnout efektivněji, levněji, spravedlivěji a především bez korupce. Tato cesta by představovala alespoň částečné vyvázání se ze současného těžkotonážního systému, samozřejmě za předpokladu, že by se o poměrnou část snížily povinné odvody do státní kasy.

Jak tedy takové změny dosáhnout, když politickou cestou se to evidentně nedaří? Upřímně, nemám žádné konkrétní řešení. Co ale vím bezpečně, je, že jakmile po něčem vznikne dostatečně velká poptávka, tak se řešení začnou objevovat. Lidé jsou neskutečně kreativní a dokážou přicházet s originálními nápady, když k tomu mají dostatečnou motivaci. Před pár roky si taky nikdo nedovedl představit alternativu státním inflačním penězům a dnes tu máme Bitcoin a spoustu daších kryptoměn. Přijde mi tedy důležité podrobovat současné společenské uspořádání “vládci-ovládaní” kritické debatě a nebát se bořit dlouho zakořeněná dogmata. Ostatně to je hlavní důvod, proč se snažím tyto myšlenky šířit a spoluvytvářet tak podhoubí pro svobodnější a méně zkorumpované prostředí. Pokud to už předem zavrhneme jako snílkovství, pak se opravdu nic nezmění a nemá smysl si stěžovat. Chápu, že to pro mnohé není úplně uspokojivé zakončení, lidé rádi slyší konkrétní návod. Těch, kdo ho přinášejí, tu máme plnou sněmovnu. Pojďme pro změnu převzít zodpovědnost a zapracovat na tom sami u sebe.